Naše kostýmy se vyznačují mj. kvalitními materiály i zhotovením. O látkách si můžete více přečíst v jiném článku. Naše nabídka směřuje především na oděv nižších a středních vrstev, který byl, na rozdíl od oděvu šlechty, jednodušší a účelný, a se zpožděním a jistými omezeními částečně kopíroval hlavní módní trendy. Obecně a zjednodušeně lze říci, že muži nosili kalhoty bez zřetelného tvarování, lišící se délkou, košili, a od 14. století nevypasovaný kabátec. Ženy oblékaly zpočátku volné, jen mírně řasené oděvy, od renesance pak vesměs dvoudílné. Pokrývkami hlavy byly barety různých tvarů, kápě, čepce a šátky. Z materiálů se používalo převážně lněné plátno a vlna. Bohatší část venkova pak přebírala rysy oblečení městského, které si zase bralo za vzor oblékání šlechty.

Podívejme se nyní na nejčastější odchylky našich kostýmů od dobově věrných replik.

MATERIÁL

Prvním je použitý materiál. U kostýmů převládá bavlna, která začala být v Evropě používána až na samém konci středověku a velmi dlouho jen u bohatších vrstev. Mísila se také se lnem. Vlna, len a kůže jsou dobovými materiály a v naší nabídce je najdete také, příp. v podobě směsných látek (zejm. u vlny a lnu).

STYL a STŘIH

Některé z námi prodávaných kostýmů mají moderní vyhotovení částí, které usnadňují nošení, ale nejsou dobové. Jedná se především o kalhoty a boty.

U kalhot nejsou dobovými
   » poklopce,
   » kapsy,
   » guma v pase.

Pro historické aktivity je potřeba tyto části kostýmů vhodně skrýt. Střih a podoba většiny kalhot odpovídá především prostému lidu a středním vrstvám.

Boty jsou, až na výjimky, u kterých je to uvedeno datací, spíše variantou na historickou obuv, byť podle předloh. Moderní gumová podrážka je samozřejmě historicky nepřípustná, ale dobře se v ní chodí, neklouže a je dostatečně odolná. Zámišovou (semišovou) úpravu známe cca od poloviny 16. století. Oblíbenou zůstala až do konce století 17.

Spodní košile jsou až do renesance zcela skryté pod oblečením, s výjimkou prostého lidu. Jsou jen jednoduchého střihu. Teprve od konce 15. století lze použít košile, které jsou řasené, mají nabírané rukávy nebo přední šněrování. Límeček je ještě pozdnější záležitost, stojáčky se stávají běžnějšími již v průběhu 15. století.

Aktuálně nabízené kabátce a wamsy jsou spíše pozdnější datace a také spíše variací na dobové kostýmy. Původní kabátec se nosil těsný, teprve v 17. století se uvolnil. Býval také velmi krátký, typicky do pasu, než se v polovině 17. století zrodil typ justaucorps, tedy svrchní kabátec s prodlouženými šosy a výrazně vyznačeným pasem.

Základem šatů je do pozdního středověku kombinace dlouhých spodních (cotte) a svrchních šatů (surcotte). Takové v naší nabídce najdete. Spodní šaty byly většinou zcela prosté. Teprve od renesance začíná být šat dělený na sukni a živůtek a ztrácí těsné formy. Častý je také výstřih, běžné je šněrování. Tzv. efekt dvou sukní je typický pro 17. století. Sukni a blůzu lze tedy obléknout nejdříve od renesance. Pokud mají sukně či blůzy pomocné gumy, pak jsou samozřejmě nedobové. Samostatná vesta, korzet či živůtek jsou v našich krajích otázkou nejdříve druhé poloviny 16. století, spíše ještě o něco pozdější.

U pokrývek hlavy je situace mnohem lepší. Nosilo se mnoho různých tvarů, u žen to byl převážně čepec, rouška, nebo od 15. století i baret. U mužů různé typy čapek a také baret. Námi prodávané pokrývky hlavy lze tedy využít dobře, pouze některé barety mají v lemu pomocnou gumu. Pláště měly mnoho variant, ty dlouhé s kapucí byly určené převážně na cesty. Svazovaly se pod krkem buď tkanicemi, zapínaly na knoflíky, nebo spojovaly pomocí různých typů spon. 

Snad Vám tento krátký pohled na dobovou věrnost pomohl při Vašem výběru vhodného kostýmu. Pokud to myslíte v s historií opravdu vážně, kostým si pro sebe necháte ušít na míru z patřičných materiálů. Je však mnoho situací, kdy vám velmi dobrou službu udělají právě naše kostýmy.

Ať Vám tedy dobře a dlouho slouží!